V září 2017 jsem byl pozván do Kazachstánu, abych vedl mezikulturní seminář pro telekomunikační společnost Beeline v Almaty. Tato prestižní společnost je na mezinárodní úrovni, zejména v Moskvě a v celé Střední Asii, známá pod názvem Veon. Má multikulturní kolektiv. Účastníci semináře pocházeli z Ruska, Ukrajiny, Arménie, Gruzie, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a samotného Kazachstánu. Měli vysokou úroveň kulturních znalostí, zejména pokud jde o země, které byly bývalými středoasijskými republikami Sovětského svazu, ale také o Blízký východ, Turecko a východní Evropu. O západních kulturách věděli méně, ale projevovali o ně velký zájem.
Byl jsem ohromen krásou a působivou polohou samotného Almaty, historického hlavního města. (Od roku 1997 je novým hlavním městem Astana.) Almaty, které cizinec vnímá jen jako tečku na mapě, má dnes 2 miliony obyvatel a je prosperující, rušnou metropolí ležící v těsné blízkosti pohoří Tian Shan, jehož vrcholy dosahující výšky 4 000–7 000 metrů se tyčí přímo nad městem. První den jsme se vydali na prohlídku města a naši hostitelé nás vyvezli třemi lanovkami do elegantní horské restaurace, kde jsme poobědvali v atmosféře podstatně vznešenější než v Mexico City, které je známé svými dechberoucími okamžiky. Nad námi jsme zahlédli začátek řady nádherných soutěsek, jezer a ledovců jihovýchodního Kazachstánu. Hranice s Čínou a Kyrgyzstánem leží pouhých 50 mil daleko.
S manželkou jsme byli ubytováni v nádherném 30patrovém hotelu Ritz-Carlton, který je údajně nejlepším hotelem ve Střední Asii a nabízí bezkonkurenční panoramatický výhled na centrum města a hory v pozadí. Almaty, rozprostírající se na rozsáhlém území, se vyznačuje širokými, dobře udržovanými bulváry a hlavními dopravními tepnami, které jsou většinou lemovány hojným porostem bříz, buků a jehličnanů. Stejně jako Londýn má i mnoho parků. Centrum města s vysokými budovami se skleněnými fasádami, které dominují panoramatu, na vás určitě udělá dojem. Starých budov je zde málo, a to kvůli následkům zemětřesení z roku 1887. Ve městě je mnoho prvotřídních restaurací, z nichž dvě nejzapamatovatelnější jsou „Abay“, která nabízí výhled na celé město z vyvýšeného místa na svahu, jen pár yardů od jediného druhého souboru soch Beatles na světě, a „Alasha“, kde se podávají klasická kazašská jídla za doprovodu divokého folklórního zpěvu a tance, k čemuž přispívají i žongléři a provazochodci.
Kazašská kuchyně vychází do značné míry z kočovné minulosti kazašského národa a dominuje v ní maso, zejména skopové a koňské, a různé mléčné výrobky, včetně chutných sýrů a kumysu, nápoje z kvašeného kobylího mléka. Typickým pokrmem kazašské kuchyně je bešbarmak, což znamená „pět prstů“. Obvykle se podává ve velké míse umístěné uprostřed stolu. Skládá se z velkých kusů koňského nebo skopového masa, vařených s kostí, které jsou rozloženy na lůžku z těstovin. Jídlo doplňují cibulové kroužky, česnek, petržel a fenykl.
Během oběda na dači mi jako čestnému hostu předali ovčí hlavu, kterou jsem měl rozkrájet na kousky a rozdělit je mezi přítomné u stolu. Levé ucho ovce mělo připadnout nejmladšímu členovi rodiny – vnukovi našeho hostitele. Má mu to prý pomoci lépe naslouchat starším.
Ačkoli Kazachstán působí jako dynamická, modernistická a do budoucna orientovaná země, návštěvník neustále vnímá hrdost místních obyvatel na jejich exotické kočovnické dědictví, jejich lásku k tradicím, uměleckým předmětům a zdobení. To se projevuje v jejich národních krojích, propracovaných špercích, lidových písních a tancích, všudypřítomných jurtách, pozorné a bezmezné pohostinnosti i v jejich občasné plachosti.
Na svých seminářích jsem kladl velký důraz na ústřední postavení Kazachstánu, a to jak z hlediska geografické polohy, tak i strategické kulturní integrace. Při pohledu na mapu Evropy vidíme Německo jako centrum – její tlukoucí srdce. Podíváme-li se na mapu světa, zejména na obrovský kontinent Eurasie, zjistíme, že Almaty leží přesně uprostřed. Pokud na mapě nakreslíme čáru z Londýna do Tokia, prochází právě Almaty, které leží ve stejné vzdálenosti od obou měst. Nakreslíme-li svislou čáru přes Almaty od Severního ledového oceánu k jihu Indie, je opět ve stejné vzdálenosti. Kazachstán jedevátou největší zemí na světě (velikostí odpovídá západní Evropě) a propojuje velké světové kultury – na severu Rusko, na východě Čínu, na jihu Indii a „stány“, na jihozápadě Turecko a na Kaspických ropných polích se setkává se západními mocnostmi. Naštěstí má příznivé podmínky. Jako bývalá sovětská republika je ruština v Kazachstánu mezietnickým dorozuměcím jazykem; s Čínou sdílejí ambice spojené s Hedvábnou stezkou, přátelské „stány“ jsou jazykově přístupné, stejně jako Turecko – první země, která je uznala jako nový národ; s Západem je obchod vzájemně výhodný.
Díky těmto vztahům, rozsáhlému území a bohatým nerostným zdrojům se zdá, že Kazachstán má před sebou slibnou ekonomickou i mezinárodní budoucnost. Prezident Nazarbajev trefně zmínil Finsko jako vzor pro rozvoj – zemi ležící mezi východem a západem, která udržuje přátelské vztahy s oběma stranami a dosáhla hospodářského zázraku díky vysoké úrovni vzdělávání a otevřenosti vůči technologiím a inovacím. Poválečné hospodářské zázraky jsme mohli pozorovat v Německu, Japonsku a u čtyř asijských tygrů (Korea, Singapur, Hongkong a Tchaj-wan). Zdá se, že Kazachstán má dobré předpoklady k tomu, aby v patřičné době následoval příklad těchto zemí.
Richard D. Lewis
28. září 2017
Dan Blog
